Nadšený příznivec a student kung fu hledá způsob, jak toto bojové umění rozšířit do celého světa. Jednoho dne se setká se slavným fotbalistou, který díky osudové chybě skončil se sportovní kariérou. To mu ale v žádném případě nemůže zabránit stát se trenérem pro mladíka i jeho pět bratrů, sestavit mužstvo a zanedlouho se přihlásit na prestižní utkání, kde vítěz získá jeden milion dolarů!
V neděli 14. listopadu 1965 se ve vietnamském údolí Ia Drang poprvé střetli Američané s nepřáteli z komunistického severního Vietnamu. Tři sta devadesát pět amerických vojáků mělo proti sobě desetinásobný počet nepřátel, kteří navíc byli na svém území. Následné třídenní boje vstoupily do historie jako počátek vietnamské války. Film scenáristy a režiséra Randalla Wallace zachycuje nejen pekelnou bitvu, která se v „údolí stínů“ rozpoutala, ale též pocity lidí, kteří se jí účastnili. Nebyli to jen američtí a vietnamští vojáci – dramatické události totiž prožívali na dálku i jejich nejbližší, zejména manželky. Nicméně hlavním hrdinou je plukovník Hal Moore, upřímně věřící katolík a otec pěti dětí, ale především vynikající voják a stratég, který se neobává ani těch nejnebezpečnějších situací.
Vojín Witt je dezertér, žijící v poklidu a míru na ostrově v Pacifiku. Jenomže všechno hezké jednou končí – i Wittův mírumilovný život. Je chycen námořnictvem, vyslechnut a poslán do aktivní služby k jednotce připravující se na bitvu o Guadalcanal.
Zatímco většina filmů zastarává velmi rychle, neuhlazené a hluboce procítěné adaptaci protiválečné knihy Ericha Maria Remarque od režiséra Lewise Milestona léta neubrala nic z její působivosti. Ještě mnoho let po své premiéře se film nesměl promítat v zemích, které mobilizovaly do války. Film vypráví příběh skupiny mladých německých branců v době první světové války na jejich cestě od mladistvého idealismu k trpkému životnímu rozčarování. Slovy hlavního hrdiny, Paula Baumera (Lew Ayres): Žijeme v zákopech, bojujeme a snažíme se nenechat se zabít. To je celé. Příběh je antologií dnes již klasických scén: Ayers uvězněný v dělostřeleckém kráteru s Francouzem, kterého sám smrtelně zranil; první setkání branců s veterány; krutý masakr pěchoty kulometnou palbou; půlnoční plavání s dívkami z francouzské vesnice; Ayersův pacifistický proslov k ohromeným spolužákům a finální záběr vojákovi ruky, která se ve fatálním pohybu snaží dosáhnout na nedalekého motýla.
Červen 1944. V Němci okupované severní Francii čekají odbojáři i civilní obyvatelstvo na vylodění spojeneckých vojsk. Čekají také Němci, zatím však nemají zdání, kdy a kde by mělo k invazi dojít. Jsou přesvědčeni, že na pláž nevstoupí jediný americký či anglický voják. Chvástají se, že Spojencům připraví nejdelší den. Na druhé straně kanálu čekají vojáci na chvíli, kdy jim bude oznámeno, že dojde k operaci… Zatímco se připravuje vylodění spojeneckých jednotek v Normandii, německé velení se marně pokouší získat svolení Vůdce k vyslání záložních pancéřových divizí na pobřeží. Na urgentní telefonát generál Jodl odpovídá: „Vůdce spí, protože si vzal silnou dávku sedativ.“ Přímo na pláži se hrůzou zkamenělým německým vojákům na úsvitu nového dne naskytne neuvěřitelný pohled. Blíží se obrovské množství lodí, o nichž jim ještě nedávno jejich velitelé říkali, že neexistují. Ve spěchu se začíná formovat obrana. Mezitím se americké jednotky vyloďují na pláži Omaha.
Film Patton je portrétem jednoho z nejgeniálnějších válečníků dvacátého století, který získal v roce 1970 celkem 8 Oscarů. Jeden ze získaných Oscarů patří Georgovi C. Scottovi a to za jeho triumfální ztvárnění George Pattona, jediného spojeneckého generála, kterého se nacisté skutečně obávali. Charismatický Patton, který sám navrhoval vlastní uniformy a nosil šestiranovku se slonovinovou rukojetí věřil, že v minulých životech byl válečníkem. Vymanévroval Rommela v Africe a po Dni-D vedl své jednotky v nezastavitelném tažení napříč Evropou. Jak byl brilantní, tak byl odbojný a dokázal svými schopnostmi , že jeho nestálá osobnost byla jednou z největších zbraní, kterou nepřítel nedokázal nikdy porazit.
Ze sedmi žáků gymnázia v jednom německém městečku, kteří obdrží vytoužený povolávací rozkaz do tzv. volkssturmu, nevěří v dubnu 1945 v nevyhnutelnou kapitulaci Německa ani jeden. Do obrany mostu (strategicky ovšem zcela bezcenného) vloží veškerou horoucnost svých šestnácti let, romantickou touhu po dobrodružství, oběti a kamarádství - samé krásné věci, jenže už v zárodku (a s vypočítavou důsledností) pervertované vražednou ideologií. Že tento snímek - na rozdíl od tolika jiných údajně klasických filmů - zasáhne dnešního diváka se stejnou silou jako při svém uvedení před 45 lety (katarze závěrečné scény zůstává otřesná v původním slova smyslu), to nelze vysvětlit jindy běžným, dramaturgicky promyšleným dávkováním pacifistické myšlenky, ale jedině Wickiho přirozeným smyslem pro morálku a lidskost - jeho apelativnost není papírová, a žádný z diváků vůči ní proto nemůže zůstat lhostejným.(MFF Karlovy Vary)
