Klíčové slovo Communism Crimes

Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o veselý film ze života školáků. Jenže jsme v Číně, píše se rok 1975, Maova kulturní revoluce právě vrcholí a autobusy plné dětských dobrovolníků odjíždějí doslova neznámo kam. Komunistická vláda vyslala v těchto letech na 7,5 milionu mladých lidí ze škol a z domovů do odlehlých částí venkovské Číny, aby tak "setřela ekonomické a sociální rozdíly mezi městy a venkovem". Mnohé z těchto skoro ještě dětí, se ocitlo v absolutní pustině a některé z nich se už domů nevrátily. Příběh mladé Xiu Xiu (Siou-siou), dívky, která se stala hračkou v rukách místních stranických funkcionářů, odkázanou na život v chatrném plátěném stanu uprostřed nedozírných pastvin, ve společnosti prostého tibetského pastevce, je jedním z milionů.

Podplukovník v.v. JUDr. PhDr. Karel Vaš, CSc pomohl jako soudce a prokurátor na smrt víc než 20 nevinným lidem a stovkám k dlouholetým trestům v době politických procesů 50. let. Souhlasil s natáčením a v dokumentu vysvětluje zvrácenou logiku toho, proč je např. v pořádku, že měl být oběšen generál Heliodor Píka, v jehož procesu vystupoval současně jako žalobce i soudce.

Návratem k ráně čtyřicátých a padesátých let je snímek Kristiny Vlachové Věž smrti. Smrt Jana Masaryka, poprava generála Heliodora Píky, justiční vražda Milady Horákové předznamenaly období totalitního teroru. Tisíce vězňů beze jména vykonávalo v té době trest v nelidských podmínkách uranových dolů na Jáchymovsku. Jen stěží lze dnes vejít do světa lágrů, tragédií, neštěstí a smrtí lidí semletých důmyslným vražedným soustrojím - sice importovaným, ale vybrušovaným samotnými Čechy. Šelest smrti v koncentráku přeplněném ještě živými lidmi nám nedokázalo zprostředkovat umění. Je-li v české kinematografii jáma, tak jsou to především padesátá léta. Mravní agónie převlečených komunistů jen potáhla dějepis podvojnou mlhou. Ztratili jsme příliš času, zůstaly jenom vzpomínky lidí, kteří tak rychle umírají. Temným místem byl i lágr L, kterému vězni přezdívali likvidační. Tady dodnes stojí Věž smrti (linka konečné úpravy uranové rudy), místo stovek pracovních úrazů, nejednou s následkem smrti.

Proces s Alfredem Plockem se vymykal dosud známým procesům, protože neměl vysloveně politické pozadí. Skupina inženýrů z ministerstva pošt, průmyslu a firmy Standard Electric byla obžalována jenom proto, že chtěla realizovat převratnou technologickou novinku a z Prahy vytvořit centrálu nového celoevropského telekomunikačního systému. Chtěli mimo jiné posílit prestiž své země na mezinárodním fóru. Právě tento záměr však vyvolal podezření příslušníků bezpečnostních orgánů i sovětských poradců. Rozhodli se proto razantně zakročit.

Měl být navždy zapomenut, lidskou paměť však nelze zničit. Dokumentární svědectví o pátrání po ostatcích umučeného číhošťského faráře Josefa Toufara.

V dokumentárním snímku Nesmíš plakat se Dagmar Průchová zabývala životními osudy několika žen, jejichž mateřství poznamenaly vykonstruované procesy a následné dlouhodobé věznění. Kromě psychického a tělesného týrání zažily navíc trýznivý pocit nuceného odloučení od vlastního dítěte. Výpovědi žen režisérka proložila kontrastem archivních snímků o „šťastném životě dětí a pracujících", které byly příliš vzdáleny skutečnosti, v nichž se bez výčitek svědomí ničily životy mnoha rodin.

Communism spread to all of the continents of the word, lasting through four generations and over seven decades. Hundreds of millions of men and women were affected by this political system, one of the most unjust and bloodiest in history. Using newly discovered propaganda films and archival photos, these four episodes explore the mysteries of this totalitarian political machine that lured its share of important followers into the fold. Known as the red church, communism seduced its ardent followers like some earthly religion.